čtvrtek 2. října 2008

Plán na jaro 2009 - Silvretta (Tyrolsko)

Silvretta - v říši snů
Silvretta – pohoří, o kterém jsme již asi všichni slyšeli. Krásné výstupy ve všudypřítomném vysokohorském prostředí. Výstupy na Piz Buin, Dreiländerspitze a Silvrettahorn patří mezi klasiku.

Odkaz na fotogalerii Plán na jaro 2009 - Silvretta (Tyrolsko)

Silvretta – pohoří, které je i u nás velmi známým Pojmem. Relativně snadné výstupy ve všudypřítomném vysokohorském prostředí. Výstupy na Piz Buin, Dreiländerspitze a Silvrettahorn patří mezi klasiku. Pohoří se nachází na hranici Rakouska se Švýcarskem. Je silně zaledněné a nabízejí túry snů pro všechny milovníky skialpinismu. Charaketristickým rysem ledovců je jejich plochost, což znamená i relativně menší rozbrázdění trhlinami. A bezpečí, o tom nám přece jde. Každopádně v přípravě nic nezanedbáme.

Plánování výletu
Ubytování plánuji na chatě Chamonna Tuoi. Nebude to sice takový komfort jako na Rudolfce, ale na pravou horskou klasiku jsme už snad i zapomněli. Cena za ubytování včetně polopenze je CHF 33.— (pro členy klubu Alpenverein).

1. den: doprava přes Rakousko a Německo do Tyrolska a dále do švýcarské horské vesničky Guarda v kantonu Graubünden.
2. den: nástup (3 – 4 hod) na chatu Chamanna Tuoi (2.250 m), Poznání okolí.
3. – 5. den: Možno volit mezi kopci Piz Buin (3.312 m), Dreiländerspitze (3.197 m) a Hintere Jamjochspitze (3.156 m) pošlu ještě další.
V neděli po poslední kratší túře sjezd na parkoviště do Guardy, odjezd do ČR. Noční návrat domů.
Termín: od poloviny března do poloviny dubna.
Pokud by měl někdo zájem se zúčastnit, kontaktujte mne. Co vím, tak zatím přislíbili účast tradiční parťáci Petr N. (Profesor) a Marek B. (Maroš).

úterý 8. ledna 2008

Skialp na Žiarské chatě - leden 2008

První víkendový skialp v Západních Tatrách v Žiarské dolině zaznamenal více méně nepříznivé podmínky. Terén byl tvrdý jako beton, což znamenalo pro ty, kteří neměli stoupací hřebeny dvojnásobnou námahu při stoupání. Při sjezdu to byl obrovský nápor na záda, protože když se přidá tvrdý a hrbolatý povrch...
První den jsme (někteří) nastoupali 1 500 m (Hrubá kopa, terasa, Smutné sedlo a zpět k chatě). Na vrcholu Hrubé kopy byl silný vítr a mráz, což pro mne znamenalo znecitlivění mých dávno omrzlých prstů na rukou. Ale což, zase až tak nejsou potřeba.

Druhý den byl ve znamení sněžení a mlhy. Vystoupali jsme na terasu (nad kosodřevinu) se záměrem cvičit vyhledávání v lavině. Úkol jsme splnili, vyhledávání jsme cvičili, zasypaného jsme vesměs nenašli :-), respektive našli, ale mnohdy za neúměrně dlouhou dobu. Ale proto jsme to cvičili.

Na Žiarské chatě jsme byli ve složení: Tonda, Iva, Martin, Tomáš (PHA), Míla (PHA), Tomáš, David, Káča, Raškin (to jsem já).

Odkaz na fotogalerii

středa 2. ledna 2008

Silvestr na Lysé

Protože jsme se při silvestrovském výstupu na Lysou s kamarády minuli, posíláme aspoň takový malý pozdrav.

Silvestr 2007

Machův memoriál 2007

Odkaz na fotogalerii

úterý 20. listopadu 2007

Už to začalo - první skialp na Lysé hoře

Odkaz na fotogalerii


Rekapitulace:

Účastníci: Raškin - Roman Raška, Profesor - Petr Novák, oba členové HO Start Ostrava.
Místo: Beskydy, Lysá hora
Odkud: Visalaje Zlatník
Čas: 1:48 h
Datum 18. 11. 2007

pátek 18. května 2007

Sněhová romance - skialp na Rudolfshutte 2007, 2. část.

V předchozí části jste mohli podívat na pár fotek z prvního dne skialpového výletu do oblasti Granatspitzgruppe.
Druhý den - Granatspitze (3 086 m)
Výchozí situace se opakovala z předchozího dne. Napatlat na sebe co nejvíce krému s co největším ochranným faktorem a vydat se přes ledovec Sonnblickkees na další třítisícový vrcholek Granatspitze (3 086 m), sousedící s vrcholem Stubacher Sonnblick (3 088 m).
Výstup na Granatspitze byl po skalnatém vrcholovém hřebínku. Museli jsme sundat lyže. Profesor se rozhodl bez jištění neriskovat a poodjel na stanoviště pro focení.


Pod stěnou, kde nesvítilo sluníčko bylo zima a nevlídno. Plot s lyží opřených o stěnu věstil, že na vrcholku nebudeme sami

Před odjezdem Profesora za sluníčkem jsme se vyfotili na hraně hřebínku.

Profesor si vybral krásné slunné místo, kde měl celý hřeben Granatspitze jako na dlani.

Na sousední Sonnblick mířilo také dost skialpinistů.
Z vrcholku Granatspitze jsme sjížděli jižním svahem, dalo se tušit, že sníh už nebude ideální. Byl to však nádherný panneský bezmála kilometrový sjezd. Maroš si ho zpestřil skokem z třímetrového skalního prahu.



Cestou na sedlo Kalser Tauuern (2118 m)

Za námi je cesta jižním svahem z vrcholu Granatspitze



Před námi bylo cca 300 metrové stoupání sedlo Kalser Tauuern (2118 m). Bylo nutné nasadit pásy a nabrat síly svačinkou.





Jižní svah z Granatspitze (vpravo)

Stoupání sedlo Kalser Tauuern (2118 m), v pozadí Grantspitze

Profesor Petr Novák

Na sedle Kalser Tauuern (2518 m), v pozadí chata Rudolfshutte.

Jdi do pr--le vole...

Chi chi

Komfortní noclehárna

Třetí den - jedno velké nedorozumění

Předchozí dva dny nám krásně vyšly. Počasí, terén i regenerace. Na chatě je k dispozici sauna a bazén, což jsou výborné regenerační nástroje. Zvlášť společná sauna. Pro následující, třetí, den jsme nebyli rozhodnuti, jestli si dáme odpočinek, nebo půjdeme na plnohodnotnou túru. Ve hře byla ledovcová túra na Hohe Riffl (3 338 m), nebo poflakování se okolo chaty. Kupodivu Profesor, fyzicky nejzdatnější na Hohe Riffl nechtěl. Ale myslím, že to nebylo pro to, že by byl unavený. Nakonec nás Maroš přemluvil a ráno jsme si sbalili kompletní ledovcovou výbavu, lano, sedáky, karabiny, ledovcové šrouby a vše tradičně nezbytné.

Čekala nás cesta pod ledovcovými séraky, přes ledovec
přetnutý trhlinami.

Trasa na Hohe Riffl (3 338 m). Ledopád Odenwinkelkess uprostřed. Pod ním se trasa výstupu otáčí do západní stěny Hohe Riffl.

Nakonec bylo vše jinak. Došlo opravdu k neuvěřitelnému nedorozumění. Já s Profesorem jsme čekali na Maroše před chatou a Maroš na nás, na horní stanici lanovky - výchozímu bodu túry. Každý z nás danou situaci vyhodnotil jinak a tak se stalo, že Maroš se vydal na Hohe Riffl sám (my jsme si mysleli, že s jinou skupinou) a my jsme si vybrali lehkou túru na Medelzkopf (2 760 m).



Maroš na Hohe Riffl nevystoupil, cestou měl pád, ale naštěstí to dopadlo dobře. Pár naraženin a hodně sedřené předloktí. Že neměl jít nikam sám, je zřejmé a ponaučení hodné. Mohlo to skončit hůř.



Rána na předloktí byla hluboká a hrozilo velké riziko infekce.
Čtvrtý den - odjezd
Odjezd jsme plánovali na čtvrtý den dopoledne, abychom byli do půlnoci doma, protože jsme museli další den ráno do práce.
Maroše jsme poslali lanovkou a my jsme se s Profesorem ještě vyfotili před chatou.


Cesta dolů vedla po sjezdovkách a potom spojovací cestou na spodní stanici lanovky, kde jsme měli zaparkované auto.


Společný výlet jsme ohodnotili přívlastkem "vynikající". Počasí, místo i podmínky, vše nám vyšlo dokonale.
Rekapitulace:
Účastníci: Raškin - Roman Raška, Maroš - Marek Biroščák a Profesor - Petr Novák, všichni členové HO Start Ostrava.
Místo: Chata Rudolfshutte (2 311 m), www, v Národním parku Hohe Tauern v oblasti Granatspitzgruppe, mapa Kompass 39.
Obvyklé cíle: Stubacher Sonnblick (3 088 m), Granatspitze (3 086 m), Medelzkopf (2 760 m)
Obvyklé převýšení túr: cca 800 m
Délky sjezdů: cca 1 - 1, 5 km
Lavinové nebezpečí: velmi častý výskyt lavin
Nejvýhodnější podmínky: leden - duben
Ceny ubytování: hromadná noclehárna - Lager: 25 euro/osobu/noc s polopenzí (snídaně i večeře formou bufetu)
Doprava: cca 3000 Kč i s dálniční známkou Rakousko

(c) Fotografie: Petr Novák


--

středa 16. května 2007

Sněhová romance - skialp na Rudolfshutte 2007, 1. část.

Letošní zimní skialpovou - skitourovou (jak chcete) lyžovačku jsem plánoval od Vánoc. Vyjednávání o termínu bylo velmi dlouhé a únavné. Rovněž místo a složení družstva bylo v nedohlednu. S lidma je těžké pořízení. Nakonec jsme to "ustáli" ve složení já - Raškin, Maroš - Marek Biroščák a Profesor - Petr Novák (přezdívku jsem mu vymyslel pro tento článek, che che).
Plánování cesty
Ke konečnému místu Rudolfshütte jsme se dostali přes návrhy jako Chamonix nebo Goldberggruppe v NP Hohe Tauern. Zmíňovaná Rudolfshütte (dále jen Rudolfshutte) leží v Národním parku Hohe Tauern v oblasti Granatspitzgruppe. Horská skupina Granatspitzgruppe je jednou ze sedmi částí, na něž se člení Vysoké Taury. Skupiny patří také mimo jiné ještě oblasti Schobergruppe a Glocknergruppe s nejvyšší horou Rakouska Grossglockner (3 798 m). Plán cesty byl jednoduchý: v pátek po práci vyjet, příjezd do půlnoci ke spodní stanici lanovky. Ráno první lanovkou nahoru na chatu Rudolfshutte (2 311 m) a odtud přímo na první skialpovou tůru.
Cesta - držte si klobouky
Cestu jsme absolvovali s mým novým rodinným vozem Peugeot 307 SW. Nechal jsem se unést klidnou jízdou. Až do Salcburgu nás nikdo nepředjel. Potom hned tři auta najednou. Modré audiny s modrými majáčky a červeným terčem STOP. Maroš byl hned chytrej: "Ty vole, vždyť jsem ti říkal, ať se mírníš, že stosedmdesát je moc, dělej teď blbého". Asi jsem to zvládnul dobře. Pokuta 35 Euro, to je méně než na D1.
První noc - bivak u stanice lanovky

Maroš byl opravdu natěšený
Z lanovky, cestou nahoru, jsou nádherné výhledy na vrcholky celé skupiny Granatspitzgruppe. Můžete se také v klidu podívat na místní sjezdovky a ledopády.


Rudolfshutte (2 311 m) - nádherné místo pro nenáročný skialp

Rudolfshutte (2 311 m)
Chata Rudolfshutte je bývalé školící středisko Alpenverein, dnes zaměřené na pobyt rodin s děmi, vybavené cvičnou lezeckou stěnou, bouldrovkou, saunou a bazénem s bufetovým stravováním. Jídla tam opravdu dostanete víc než sníte.
První den - nejobvyklejší cíl Stubacher Sonnblick (3 088 m)
Hned po výjezdu lanovkou a uložení věcí, jsme se vypravili na první túru. Cílem byl oblíbený a zřejmě nejnavštěvovanější třítisícový vrchol Sonnblick.

Počasí bylo nechutné přes všechny dny, na slunci přes den i 40 st. C. Bylo potřeba hodně tekutin. Na druhou stranu, lepší podmínky bychom asi nenašli. Po ránu jsme šlapali na prašanu, sjezd nad 2 500 m byl vynikající, níže už sice sníh kašovatěl, ale ne tolik, aby to bylo nepříjemné. Lavinová situace byla velmi příznivá.


Pohledy z ledovce Sonnblickkees. Vlevo Hohe Riffl (3 338 m), uprostřed Johannisberg (3 453 m), vpravo nejvyšší hora skupiny Eiskogele (3 426 m). Někde za ním ukrytý Grossglockner (3 798 m)

Pohledy z ledovce Sonnblickkees, v pozadí Hohe Eiser, Wiesbachhorn a Klockerin

Wiesbachhorn a Klockerin

Vrcholové plató vypadá zdálky pohodově. Ale přece jenom po 800m výškovém stoupání...



Vrcholový hřeben Sonnblicku

Profesor nás již čeká na vrcholu a fotí.



Maroš toho měl před vrcholem plné zuby


Zápis do vrcholové knížky


A nezbytné vrcholové foto - Stubacher Sonnblick (3 088 m)


Před sjezdem z vrcholu Sonnblick (cca 35 st.)

Pro pokračování klikněte zde.

(c) Fotografie: Petr Novák


--
© Roman Raška 2007, všechna práva vyhrazena.