Sněhová romance - skialp na Rudolfshutte 2007, 1. část.

Letošní zimní skialpovou - skitourovou (jak chcete) lyžovačku jsem plánoval od Vánoc. Vyjednávání o termínu bylo velmi dlouhé a únavné. Rovněž místo a složení družstva bylo v nedohlednu. S lidma je těžké pořízení. Nakonec jsme to "ustáli" ve složení já - Raškin, Maroš - Marek Biroščák a Profesor - Petr Novák (přezdívku jsem mu vymyslel pro tento článek, che che).

Plánování cesty

Ke konečnému místu Rudolfshütte jsme se dostali přes návrhy jako Chamonix nebo Goldberggruppe v NP Hohe Tauern. Zmíňovaná Rudolfshütte (dále jen Rudolfshutte) leží v Národním parku Hohe Tauern v oblasti Granatspitzgruppe. Horská skupina Granatspitzgruppe je jednou ze sedmi částí, na něž se člení Vysoké Taury. Skupiny patří také mimo jiné ještě oblasti Schobergruppe a Glocknergruppe s nejvyšší horou Rakouska Grossglockner (3 798 m). Plán cesty byl jednoduchý: v pátek po práci vyjet, příjezd do půlnoci ke spodní stanici lanovky. Ráno první lanovkou nahoru na chatu Rudolfshutte (2 311 m) a odtud přímo na první skialpovou tůru.

Cesta - držte si klobouky

Cestu jsme absolvovali s mým novým rodinným vozem Peugeot 307 SW. Nechal jsem se unést klidnou jízdou. Až do Salcburgu nás nikdo nepředjel. Potom hned tři auta najednou. Modré audiny s modrými majáčky a červeným terčem STOP. Maroš byl hned chytrej: "Ty vole, vždyť jsem ti říkal, ať se mírníš, že stosedmdesát je moc, dělej teď blbého". Asi jsem to zvládnul dobře. Pokuta 35 Euro, to je méně než na D1.

První noc - bivak u stanice lanovky

Maroš byl opravdu natěšený

Z lanovky, cestou nahoru, jsou nádherné výhledy na vrcholky celé skupiny Granatspitzgruppe. Můžete se také v klidu podívat na místní sjezdovky a ledopády.

Rudolfshutte (2 311 m) - nádherné místo pro nenáročný skialp

Rudolfshutte (2 311 m)

Chata Rudolfshutte je bývalé školící středisko Alpenverein, dnes zaměřené na pobyt rodin s děmi, vybavené cvičnou lezeckou stěnou, bouldrovkou, saunou a bazénem s bufetovým stravováním. Jídla tam opravdu dostanete víc než sníte.

První den - nejobvyklejší cíl Stubacher Sonnblick (3 088 m)

Hned po výjezdu lanovkou a uložení věcí, jsme se vypravili na první túru. Cílem byl oblíbený a zřejmě nejnavštěvovanější třítisícový vrchol Sonnblick.

Počasí bylo nechutné přes všechny dny, na slunci přes den i 40 st. C. Bylo potřeba hodně tekutin. Na druhou stranu, lepší podmínky bychom asi nenašli. Po ránu jsme šlapali na prašanu, sjezd nad 2 500 m byl vynikající, níže už sice sníh kašovatěl, ale ne tolik, aby to bylo nepříjemné. Lavinová situace byla velmi příznivá.

Pohledy z ledovce Sonnblickkees. Vlevo Hohe Riffl (3 338 m), uprostřed Johannisberg (3 453 m), vpravo nejvyšší hora skupiny Eiskogele (3 426 m). Někde za ním ukrytý Grossglockner (3 798 m)

Pohledy z ledovce Sonnblickkees, v pozadí Hohe Eiser, Wiesbachhorn a Klockerin

Wiesbachhorn a Klockerin

Vrcholové plató vypadá zdálky pohodově. Ale přece jenom po 800m výškovém stoupání...

Vrcholový hřeben Sonnblicku

Profesor nás již čeká na vrcholu a fotí.

Maroš toho měl před vrcholem plné zuby

Zápis do vrcholové knížky


A nezbytné vrcholové foto - Stubacher Sonnblick (3 088 m)


Před sjezdem z vrcholu Sonnblick (cca 35 st.)

Pro pokračování klikněte zde.

(c) Fotografie: Petr Novák


--